Zdeněk Hruška o letošním ročníku Istria 100 by UTMB

Šéf našeho Runsport Teamu Zdenda Hruška vyrazil na stomílovku Istria 100 by UTMB a sepsal o tom parádní report. Když jsme viděli, jak Zdenda poslední dobou trénuje, tak bylo jasné, že tam nechce být do počtu. Např. na jarním tréninkovém Runsport soustředění v Hostýnských vrších naběhal Zdenda za jeden den 55 kilometrů, což už je docela slušná nálož. Jak to nakonec dopadlo si můžete tedy přečíst v jeho reportu.

Report ze závodu

Začnu tím, že budu úplně upřímný. Závod Istria 100 by UTMB nedopadl úplně podle očekávání a chtěl jsem jej zaběhnout lépe než za 21:54 na 12. místě. Ale vzhledem k tomu, jak byla trasa letos těžká a jak jsem se cítil posledních 60km, jsem za daný výsledek hrozně rád.

Od startu jsem se držel zpátky a kluky - Petra Hénka a Ondru Pavelku - ujišťoval, že většina lidí před námi přepálila start. Což se ukázalo být pravdou, když jsem po zbytek závodu ostatní víceméně jen předbíhal. Po setmění stále jen poprchávalo, byla mlha, že by se dala krájet, a na Vojaku sněžilo. Všude bylo mokro a lepkavé bláto, které obalovalo boty a přidávalo váhu s každým krokem. Téměř celou noc jsme běželi v tandemu s Peťou, což bylo fajn, protože jsme se vzájemně tahali, mohli si pokecat a zanadávat česky a posvítit si, když nám postupně zhasly čelovky a bylo potřeba vyměnit baterie.

Od Buzetu, kde jsme nabrali síly a přivítali nový slunečný den, to šlo ale tak nějak z kopce. Peťovi jsem po chvíli pláchnul, když na něj přišla krize, ale má stehna byla totálně na kaši. Každý krok byl zdrojem odporné bolesti a vyžadoval soustředění, abych udržel alespoň nějaké "tempo" a co nejméně musel zpomalovat do chůze. Terén byl stále dost těžký, bláta bylo místy požehnaně a několikanásobné brodění řeky mi už přišlo hodně navíc. Dostavily se vlny lítosti, otázky proč to dělám, nasrání, že nejsem lepší. Snažil jsem se užívat si každý moment a co nejméně nad věcmi přemýšlet, ale víte jak to bývá, ne vždycky to šlo. Takže jsem dělal to, co bylo potřeba, abych se do cíle dostal co nejdříve - pravidelně jsem jedl, pil a kladl jednu nohu před druhou.

V cíli jsem cítil neskutečnou vděčnost, že jsem to zvládl. 170km s převýšením kolem 6800m jsem uběhl vlastními silami a dokončil další neskutečné dobrodružství. Bylo mi zle, motala se mi hlava, nemohl jsem vstát ze země, ale bral jsem to všechno jako odměnu. Nechal jsem na trati všechno a neměl jsem se v cíli za co stydět.

Gratulace všem, kdo se závodu zúčastnili. Gratulace i Tomáši Štverákovi, že doběhl jako nejlepší Čech na osmém místě. Díky všem pořadatelům za nádherný závod! Díky vám všem za úžasnou podporu.

Díky sponzorům

Závod jsem odběhl v botách Salomon Ultra Glide 2, které mě nesly s jistotou jakýmkoliv terénem a poprvé v životě jsem neměl omlácená chodidla! Díky za vybavení Runsport.cz a Salomon Running. Díky LEKI Czech za hole FX.One, které mi pomáhaly se poprat s nelehkým terénem. Díky edgar. power. za nálož gelů, Powerdrink Plus a Isotonic drink. Díky Shake-it za klasické předzávodní a pozávodní jídlo.

A v neposlední řadě díky Verči, která do toho šla se mnou a sama se poprala s 42km Istrií.

Další zastávkou bude Lysohorsky UltraTrail a hlavně 250km v rámci Eiger Ultra Trail by UTMB ve dvojici s panem Chrobákem. Na viděnou na trailech!